XIV. C, Si, Ge, Sn, Pb

Uhlík je typický nekov, tj. vystupuje vázaný do aniontů, křemík a germanium se chovají jako polokovy, cín a olovo jsou výraznými kovy - jsou zásadotvorné). Cín a zejména olovo vykazují amfoterní chování, zejména jejich oxidační stavy II (Sn^II, Pb^II). Oxidy resp. hydroxidy MeO₂ (tj. SnO₂, PbO₂) jsou také amfoterní, ale ve srovnání s odpovídajícími MeO mají kyselejší charakter.

Reakce Sn²⁺

• sulfan sráží z kyselého prostředí hnědý sulfid cínatý (reakce, obr.), rozpustný ve zř. HCl i v hydroxidech alkalických kovů. Nerozpouští se v roztoku NH₃, (NH₄)₂CO₃, (NH₄)₂S i Na₂S. V alkalických roztocích se oxiduje polysulfidem S_x^2-, tj. vlastně sírou S⁰ přítomnou v řetězci S_x^2-, za vzniku roztoku thiosolí (reakce)
• hydroxidy alkalických kovů většinou srážejí bílý rosolovitý hydroxid cínatý (reakce, obr.) nebo černý oxid cínatý v závislosti na koncentraci srážedla, ty se v nadbytku činidla rozpouštějí na bezbarvý trihydroxocínatan (reakce, obr.), který je nestabilní a disproporcionuje na elementární cín a cíničitan (reakce)
• amoniak vylučuje bílý hydroxid cínatý nerozpustný v nadbytku činidla (reakce, obr.)

Reakce Pb²⁺

• sulfan sráží z kyselých roztoků černý sulfid olovnatý (reakce, obr.), který je rozpustný v teplé zř. HNO₃ (má oxidační vlastnosti) a roztok se proto zakalí bíle vyloučeným síranem olovnatým (a uniká NO)
• zř. HCl (i rozpustné chloridy) srážejí bílý chlorid olovnatý (reakce, obr.), rozpustný v horké vodě. Ochlazením tohoto roztoku se vylučují bílé jehlice krystalů chloridu olovnatého
• stejný experiment lze provést i s jodidem alkalickým, vzniká žlutá sraženina jodidu olovnatého (reakce, obr.), překrystalováním jehlicovité krystalky jodidu olovnatého (tzv. „zlatý déšť“). Jodid olovnatý lze ve velkém nadbytku činidla rozpustit na tetrajodoolovnatan (reakce)
• hydroxid alkalický vysráží bílý hydroxid olovnatý (reakce), ten se jako amfoterní hydroxid rozpouští v nadbytku činidla na bezbarvý tetrahydroxoolovnatan (reakce, video) komplex tetrahydroxoolovnatanu lze dále zoxidovat např. H₂O₂ (nebo Cl₂, Br₂) na tmavohnědý oxid olovičitý (reakce, obr.)
• amoniak sráží hydroxid olovnatý (reakce, obr.), nerozpustný v nadbytku činidla (Pb je nepřechodný prvek)
• přídavek SO₄^2-, S₂O₃^2-, SO₃^2- vyvolá vznik bílých sraženin PbSO₄, PbS₂O₃, PbSO₃ (reakce)
• přídavek roztoku alkalického chromanu vyvolá vznik žluté sraženiny chromanu olovnatého (reakce, obr.)