VII. Mn, Tc, Re

Jedná se o skupinu typických představitelů přechodných kovů s velkou variabilitou oxidačních stavů, např. Mn může nabývat oxidačních čísel I-VII, s tím, že nejběžnějšími oxidačními čísly Mn jsou VII, IV a II. V souhlase s obecným trendem i u manganu s klesajícím oxidačním číslem klesá kyselost. Pak Mn^VII (např. ve formě MnO₄^-) nebude redoxně stálý a v kyselém prostředí bude ochotně přecházet na stabilní oxidační stupeň Mn^II, MnO₄^- v kyselém prostředí bude mít tedy silné oxidační schopnosti. V prostředí neutrálním (až alkalickém) se bude redukovat na Mn^IV. Mn^IV (např. ve formě MnO₂) se chová amfoterně a Mn^II (např. Mn(OH)₂) zásaditě (s kyselinami poskytuje neutralizací soli manganaté).

Reakce Mn²⁺

• soli Mn²⁺ jsou velmi světle pleťově růžové, zbarvení způsobuje [Mn(H₂O)₆]²⁺
• sulfanem z amoniakálního prostředí (nebo přímo (NH₄)₂S) se sráží pleťově-růžový MnS, který je rozpustný v kyselinách (reakce, obr.)
• hydroxid alkalický sráží bílý Mn(OH)₂ (reakce, obr.), který může být pomalu oxidován přítomným vzdušným kyslíkem nebo např. peroxidem vodíku na hnědočerný MnO(OH)₂ (reakce, obr.)
• velmi citlivá reakce Mn²⁺ je jeho oxidace na MnO₄^-, a to proto, že všechny známé manganistany jsou zbarveny intenzivně fialově. Oxidaci lze provést např. PbO₂, BrO^-, S₂O₈^2-, IO₄^- (reakce, obr.)