Údaj o chemickém složení látek poskytuje kvalitativní analýza, která udává, které ionty jsou v roztoku přítomny. K vlastnímu důkazu iontů/složek látky se obvykle používají reakce srážecí nebo komplexotvorné, méně často reakce redoxní nebo protolytické.

Podle množství zkoumané látky nebo objemu roztoku, který je k dispozici, rozeznáváme metody:

1.
makroanalytické - analyzuje se 0,1 – 1 g vzorku v 10 až 100 ml roztoku;
2.
semimikroanalytické - 10 – 100 mg vzorku v 0,1 – 3 ml roztoku;
3.
mikroanalytické - 1 – 10 mg vzorku v 0,01 až 0,1 ml roztoku.

Klasifikaci činidel provádíme podle toho, s jak rozsáhlým souborem iontů poskytují vizuálně patrnou reakci a odpovídající produkt:

1.
skupinová činidla reagují analogickým způsobem s celou skupinou, analytickou třídou iontů.
2.
selektivní činidla za předepsaných podmínek ( kyselost, koncentrace apod.) umožňují charakterizovat omezený počet iontů
3.
specifická činidla za předepsaných podmínek a způsobu provedení reakce dokazují přítomnost jediné sloučeniny nebo iontu.

Před vlastním důkazem je zjistit vzhled vzorku. Většinou se jedná o vodný roztok, pak je vhodné zjistit jeho pH. Důvodem je:

- silně kyselý roztok (pH < 2) nemůže obsahovat anionty, které se v kyselém prostředí rozkládají (např. S2O32-, NO2-, SO32-, CO32-, CN-). V kyselém roztoku vedle sebe nemohou existovat současně silnější oxidovadla (např. MnO4-, Cr2O72-, NO2-, Fe3+) a redukovadla (např. S2-, SO32-, I- ).
- silně zásaditý roztok (pH > 8) nemůže obsahovat kationty kovů, které tvoří nerozpustné hydroxidy. Silně zásaditý roztok po určitém čase obsahuje vždy anionty CO32-, které v něm vznikají absorpcí vzdušného CO2.

Při provádění reakcí jsou v praxi využívány:

1.
 pravidla o rozpustnosti
2.
 zákonitosti průběhu reakcí vyplývající z postavení prvku v elektrochemické řadě napětí
3.
 zákonitosti průběhu reakcí vyplývající z klasického sulfanového dělení kationtů

 

Reakce kationtů jsou uvedeny postupně po skupinách periodického systému

I.: Li, Na, K, Rb, Cs, (NH4+)
II.: Be, Mg, Ca, Sr, Ba, Ra
III.: Sc, Y
IV.: Ti, Zr, Hf
V.: V, Nb, Ta
VI.: Cr, Mo, W
VII.: Mn, Tc, Re
VIII.: Fe, Ru, Os
IX.: Co, Rh, Ir
X.: Ni, Pd, Pt
XI.: Cu, Ag, Au
XII.: Zn, Cd, Hg
XIII.: B, Al, Ga, In, Tl
XIV.: C, Si, Ge, Sn, Pb
XV.: N, P, As, Sb, Bi
XVI.: O, S, Se, Te, Po
XVII.: F, Cl, Br, I

 

Reakce aniontů jsou rozděleny do tříd na základě rozpustnosti jejich barnatých a stříbrných solí.

I. třída – jejich barnaté soli jsou nerozpustné, stříbrné soli jsou rozpustné ve vodě nebo zředěné kyselině dusičné
I.A třída: sraženina jejich barnatých solí je nerozpustná ve zředěné kys. octové SO42-, SO32-, S2O32-, F-, IO3-, CrO42- (SiF6)2-, Cr2O72-, P2O74-)
I. B třída: sraženina barnatých solí je rozpustná v kys.octové PO43-, CO32-, BO2-, SiO32-, (AsO33-, AsO43-)
II. třída - sraženina jejich stříbrných solí je nerozpustná ve vodě a zředěné HNO3 - barnaté soli od těchto aniontů jsou rozpustné - Cl-, Br-, I-, CN-, SCN-, S2-
III. třída - barnaté i stříbrné soli těchto aniontů jsou rozpustné - NO2-, NO3-, ClO3-, ClO4-

Kontrolní testy:

Test 1
Test 2